V termínu 22.5.-4.6.2016 proběhlo na veřejném vnitrostátním letišti Moravská Třebová (LKMK) ve Starém Městě  významná sportovní událost s mezinárodní účastí – Plachtařské mistrovství České republiky (dále jen PMČR). Toto mistrovství je současně předcházejícím závodem 19th FAI European Gliding Championships 2017 – Mistrovství Evropy 2017 v plachtění v neklapkových třídách Club, Standard a 20M, které na základě pořadatelské smlouvy s IGC FAI bude pořádáno příští rok – 23.července – 5.srpna 2017.
Obě tyto soutěže organizuje Aeroklub Moravská Třebová, který je zároveň majitelem a provozovatelem místního letiště.

Poslechněte si reportáž ředitele závodů Pavla Řeřichy v Českém rozhlasu Pardubice:

PMČR je vrcholová plachtařská soutěž, jejímž hlavním účelem je porovnat výkonnost nejlepších plachtařů ČR a stanovit nominaci do reprezentačního družstva. Letošní mistrovství se létá ve třech třídách – Klub, Kombi 15 a Kombi Open, do které byla zařazena i  třída Kombi duo. Jednotlivé třídy jsou definovány konstrukcí a výkonností kluzáků, která je určena tzv. index listem.
Konečný počet účastníků PMČR 2016 je 88 soutěžících z ČR a zahraničí, kterým účast na mistrovství umožní seznámit-se se specifiky našeho letiště, místními geografickými a meteorologickými podmínkami a s rozdělením a využitelností vzdušného prostoru ČR pro plachtění. Průběh a výsledky jednotlivých soutěžních dnů najdete na soutěžním portálu na odkaze www.gliding.cz/souteze/2016/pmcr/.

Plachtaři ke svému létání potřebují hlavně vhodné počasí, a to především termiku – stoupavé proudy. Ty se tvoří v důsledku ohřívání vzduchové hmoty na povrchu země slunečním svitem.
Indikací existujícího stoupavého proudu je vznik mraku – kumulu (ohřátý stoupající vzduch obsahuje vlhkost a se vzrůstající výškou obvykle klesá teplota; až se stoupající vzduch dostatečně ochladí, dojde ke kondenzaci vlhkosti a tím vzniku mraku – kumulu).
Pod takovýto mrak plachtař s větroněm přiletí a kroužením ve stoupavém proudu získává výšku pro další let; tj. po nastoupání tuto výšku přeměňuje v rychlost v klouzavém sestupném letu.

Díky tomuto termickému “motoru” se můžeme s větroněm vydat na mimoletištní traťový let, tzv. přelet. Jedná se převážně o uzavřenou trať s 1 – 4 otočnými body. Při vhodných meteorologických podmínkách se dle technických parametrů daného větroně dá za využití termiky ulétnout standardně vzdálenost 200-300 km, s výkonnějšími kluzáky se létají přelety o délce 500 km i více. Ti nejlepší piloti dokážou v našich zeměpisných podmínkách uletět vzdálenost i 1000 km.
Termické počasí (duben – září) začíná kolem 10-12 hodiny dopolední a je využitelné v závislosti na délce dne, do cca 17-19 hodin odpoledne. Síla stoupavých proudů (rychlost stoupání) bývá u nás kolem 2-4 m/s, občas se dá nalézt i stoupání 5-6 m/s. Dosažitelná výška (výška spodní základny mraků) je 1200 – 1800m nad zemí, při výborných podmínkách lze dosáhnout i výšky kolem 3000m nad mořem (z hlediska rozdělení vzdušného prostoru pro různý druh provozu se větroně mohou standardně pohybovat maximálně do letové hladiny FL95, což je 2900 m nad mořem).

A jak konkrétně vypadá vlastní létání na PMČR? Nejdůležitější osoba štábu závodu – meteorolog – každé ráno provede analýzu počasí a na základě jeho údajů a s ohledem na aktivity ostatních uživatelů vzdušného prostoru (především armády ČR) se naplánují tratě pro jednotlivé třídy. Mezitím probíhá příprava kluzáků (skládání, plnění vodní přítěží, kontrolní vážení) a jejich transport na startovní rošt – grid.

Obvykle v 10 hodin dopoledne probíhá briefing, kde jsou soutěžící seznámeni s předpovědí počasí, rozdělením vzdušného prostoru a jsou oficiálně vyhlášeny letové úlohy. Poté následuje přesun všech zainteresovaných na grid a čekání na termiku.

Jakmile to počasí dovolí, jsou zahájeny hromadné vzlety jednotlivých tříd. Kluzáky jsou motorovými letadly během zhruba hodiny vyvlečeny do výšky 600m nad terénem do určených prostorů vypnutí, kde navazují do stoupavých proudů a vyčkávají na otevření startu – odletové pásky (pomyslná čára o délce 6km). Ta je otevřena 20 minut po vzletu posledního kluzáku dané třídy. Od tohoto okamžiku se mohou soutěžící dle své úvahy kdykoliv vydat na trať.

Po dosažení cíle – příletu (ty bývají divácky zajímavé především při dolétávání vícero kluzáků společně) každý soutěžící odevzdává záznam svého letu k vyhodnocení rozhodčímu (pro záznam se používá zařízení logger, což je zabezpečená GPS navigace s tlakovou sondou pro záznam výšky).
Ne vždy se zadaří – kluzák občas nedoletí do cíle, ale přistane na poli nebo jiném letišti. To pak následuje výjezd “transportního družstva” a doprava rozloženého kluzáku zpět na letiště.

Letové úkoly jsou dvojího typu; klasická rychlostní disciplína po deklarované trati (racing task) anebo rychlostní úloha přes určené prostory (AAT).
Racing task je disciplína, kdy je přesně definovaná trať otočnými body (pomyslné vertikální válce s poloměrem 500m), které musí soutěžící v daném pořadí “protnout”. Vítězí ten, kdo na trati dosáhne nejvyšší rychlost.
Při AAT disciplíně jsou stanoveny prostory – sektory (např. kruhy nebo kruhové výseče o poloměru jednotek až desítek kilometrů), do kterých musí soutěžící ve stanovém pořadí vletět a je zároveň určena doba letu, např. 3 hodiny. Při této disciplíně si každý závodník volí trať dle své úvahy s ohledem na meteorologické podmínky a velikost sektorů – laicky řečeno, každý letí jinudy a jinam. Vítězí ten, kdo ve stanoveném čase uletí nejdelší vzdálenost.

Jednotlivé výkony se hodnotí (bodují) dle pravidel soutěžního řádu: boduje se uletěná vzdálenost a dosažená rychlost; tyto body se poté ještě upravují pomocí různých koeficientů, především dle výkonnosti daného kluzáku – větroně.
Celá soutěž bude trvat 14 dní, a aby byla platná a mohli být vyhlášeni mistři republiky v jednotlivých třídách, musí být uletěny alespoň 4 platné disciplíny. Podařilo se jich i přes nepřízeň počasí sedm 🙂

Váš Pavel Řeřicha